HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Rozhovor se Zdeňkem Křížem o jeho mistrovském výkonu na Buff Epic Trailu: Moje trenérka je čarodějka

Rozhovor se Zdeňkem Křížem o jeho mistrovském výkonu na Buff Epic Trailu: Moje trenérka je čarodějka

Zdeněk Kříž předvedl fantastický výkon ve španělských Pyrenejích. Na mistrovství světa ve skyrunningu podal životní výkon a skončil na 5. místě. Jak se závod vyvíjel a co to vlastně pro Zdeňka znamená?

Jak jsme vás již informovali, Buff Epic Trail hostil mistrovství světa ve skyrunningu. V královské disciplíně Ultra SkyMarathon předvedl Zdeněk Kříž fantastický výkon, doběhl na vynikajícím 5. místě a my jsme mohli být přímo u toho.

Jak se závod z tvého pohledu vyvíjel? Měl jsi čas vnímat pořadí?

Moje taktika byla rozběhnout závod naplno a držet se na špici. To se povedlo a na první občerstvovačce jsem viděl, že jich odběhlo 6, takže jsem tušil, že se pohybuju někde do desátého místa. Pořadí se ale po celou dobu dost měnilo a nejvíce jsem se pohyboval mezi 4. a 6. místem. V jednu chvíli jsem se přiblížil i k 3. místu, ale to už bylo nad mojí výkonnost, takže jsem se snažil udržet do 5. místa, aby to bylo na to podium.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Jak hodnotíš obtížnost závodu s přihlédnutím k tvým zkušenostem a tomu, že to bylo mistrovství světa?

Já mám raději běhavější tratě už také z toho důvodu, že na nich trénuju. Tady se ale jednalo o hodně těžké a dlouhé kopce s převýšením okolo 1500 metrů, místy zcela bez cesty, jen tráva, kde není vidět kámen ani díry, které tam jsou od pasoucích se krav. Takže si myslím, že náročnost zcela odpovídala tomu, jak by mistrovství světa mělo vypadat.

Speciální tam byla jedna pasáž, kde byly obrovské šutry, často větší než já, které bylo třeba nějak přelézt. Ti větší je přeskakovali, já jsem menší, takže jsem tam musel prokličkovat.

Zdeněk Kříž je v současnosti nejlepší český atlet v horských ultrabězích. Již loni předvedl výborné nýsledky nejen v tuzemsku jako vítěz Horské výzvy s Michalem Štantejnským, ale také třeba na finále světové série v závodě Ultra Pirineu.

Ještě den před startem jsem se necítil vůbec dobře

Co bys hodnotil jako nejpřínosnější z tvého tréninku, co ti pomohlo k tomuhle výsledku?

Tak já jsem se cítil už zhruba týden před závodem dost vyčerpaně a neměl jsem z toho vůbec dobrý pocit. V pátek před závodem jsem si šel v místě startu (kolem městečka Baurrera, pozn. redakce) zaběhat a necítil jsem se dobře. Volal jsem si pak s trenérkou (paní Jaroslava Grohová, pozn. redakce) a ta mi říkala, že mám vydržet, že závod se běží přece až v sobotu ráno. Já jí začínám říkat paní čarodějka…

Jak si vnímal atmosféru závodu, byla něčím výjimečná?

Tak určitě. Španělsko je v tomto výjimečné. Lidi fandí nejen na startu a v cíli, ale všude na trati i na hřebenech a v horách a člověka to hodně nakopne.

Co organizace? Jak se ti líbila občerstvovačka v hotelu, kde se kolem tebe sesypali novináři?

Tak organizace byla výborná. Co se týká třeba občerstvovaček, tak jsem už zažil i lepší, ale vzhledem k tomu, že si jedu hlavně to své (bonbony Chimpanzee), tak mi stačí jen banán a meloun, a to tam bylo. Co se týká občerstvovačky v Espotu (63. km), tak tam jsem z toho byl doopravdy malinko rozhozený. Když jsem odbíhal, tak jsem si uvědomil, že jsem si zapomněl doplnit vodu. Další občerstvovačka naštěstí nebyla daleko, takže to nebylo tak hrozné.

Teď trošku z jiného soudku, možná trochu osobnějšího. Co pro tebe takový výsledek znamená?

Já ještě sám pořádně nevím (smích). Ale už jsem to i ořval, je to hrozně silný zážitek. Zatím mi to pořád nějak nedochází, ale už teď je o mě větší zájem jako o běžce. Takže se mi otevírají nové možnosti a samozřejmě to je obrovský úspěch.

Čistě z teoretického hlediska – co chybělo k tomu, abys byl první?

Hrozně moc! V podstatě je to už nad mojí výkonnost. Kluci, kteří byli přede mnou, jsou profesionálové. Vítěz, Luis Alberto Hernando, sice pracuje, ale jako horský policista, takže má spoustu příležitostí k tréninku i úplně jiné podmínky.

Bavilo by tě být profesionál?

Já jsem šťastnej tak, jak to mám a vyhovuje mi, že od běhání můžu aspoň občas vypnout. Spíš si myslím, že by mě to jako profesionála ani nebavilo, protože by to byla povinnost. Takhle je to vlastně vášeň a koníček.

Česká republika je druhá v týmech hned za Španělským týmem a před Japonskem. Co na to říkáš?

Je to ohromný úspěch a obrovskou zásluhu na tom má Sam Straka (předseda skyrunningové asociace, pozn. redakce). Myslím si, že to má stále kam růst, protože máme vynikající základnu mladých nadějných běžců, které je třeba „vychovávat“ a předávat jim zkušenosti prostřednictvím těch starších a zkušenějších např. na společných soustředěních v zahraničí apod. Na to ale bohužel zatím nejsou peníze.

Letos mě čekají ještě další těžké závody jako UTMB nebo Grand Raid Reunion

Je mi jasné, že je to možná ještě brzo se ptát, ale jaké jsou další plány?

Tak určitě bych chtěl jít další hodně těžké závody jako je UTMB (170 km, + 10 200 m) a Grand Raid Reunion (170 km, + 11 000 m). Pozvaný jsem taky na Ultra Pirineu (zde loni Zdenda obsadil krásné 9. místo, pozn. redakce).

Není to trochu moc?

Je, ale je to každý měsíc jeden závod a pokud budu zdravý, tak by to mohlo klapnout. Pokud bych se ale cítil unavený, vynechal bych Ultra Pirienu, uvidíme.

Co ještě?

Pokud to takto vůbec jde, moc rád bych poděkoval manželce Kamile, dětem a vlastně celé rodině, bez kterých by to prostě vůbec nešlo. Jsou úžasní.

Zdendo díky moc za rozhovor a ještě jednou obrovská gratulace!

Michaela Gladišová

Míša dělala spoustu sportů od atletiky přes jízdu na koni a trekking až po běhání. Posledních 5 let se ale věnuje výhradně běhání. Nejraději běhá v přírodě a v horách se svým manželem nebo kamarády. Vystudovala mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze, ale už při studiu věděla, že její životní cesta bude spojena s během.

Komentáře

Přidejte se k diskuzi

Odpovídáte na komentář: