Fotbal zná každý. Víte ale, co je u nás sportovní fenomén číslo dvě? Hasičský sport. Tereza Opavová z chodovského Decathlonu vysvětluje, že to není jen tak nějaké tahání hadic. „Většina lidí si představí hasiče v plné výstroji, ale mýlí se. To, co dělám já, je spíš silová atletika,“ říká o své vášni. Hasičský sport v sobě kombinuje explozivní rychlost, dokonalou techniku a hlavně skvělý tým.
U Terezy bylo rozhodnuto prakticky ve chvíli, kdy se narodila. „K hasičině mě přivedli rodiče, kteří trénovali mládež. Poprvé jsem závodila v kategorii Plamínek, určené pro děti od 3 do 6 let.“ A vzpomínky? Ty jsou živé. „Jednou jsem si před startem polila ruce horkým čajem z termosky, tak jsem běžela s rukama v kapse, což jde dost blbě.“
Může to znít komicky, ale právě směs odhodlání, komunity a sportu je to, co tisíce lidí drží u sborů dobrovolných hasičů (SDH). Ačkoliv při závodech jde o setiny sekundy, podle Terezy je to nejdůležitější parádní atmosféra.
„Dost záleží na závodě. Na mistrovstvích je rivalita samozřejmě větší, ale nadruhou stranu si všichni mezi sebou pomůžou a vyjdou vstříc. A pak to společně oslaví,“ popisuje. Dobrý tým je základem úspěchu především v královské disciplíně, požárním útoku. „Spokojenost týmu je první krůček k vítězství. Není nic lepšího než se radovat z výhry s lidmi, které máte rádi.“
A co mýty? Ten nejčastější slyšela asi většina z nás. „Hodně lidí má hasiče spojené s vesnickými zábavami a myslí si, že hodně pijí. Nemyslím si, že je to úplně pravda,“ říká s nadhledem. „Je ale fakt, že na galavečerech po sezóně se vždy ukáže, že hasiči slavit umí.“
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Co je vlastně požární sport?
Hasičina má několik odvětví. Existuje TFA (Toughest Fighter Alive, tedy soutěž o „Nejtvrdšího hasiče“), kde se běhá v plné výstroji za plnění různých silových úkolů. Potom jsou tu klasické disciplíny CTIF (Comité Technique International de Prevention et d´Extinction du Feu, česky Mezinárodní technický výbor pro prevenci a hašení požárů), které jsou atletičtějšího rázu. A nakonec požární sport pocházející z Ruska, odvětví, jemuž se věnuje Tereza, a které je celé hlavně o explozivní rychlosti. Zahrnuje čtyři disciplíny:
- Výstup na cvičnou věž
- Běh na 100 m s překážkami
- Štafeta 4×100 m s překážkami
- Královská disciplína – Požární útok
Vybavení: Lehčí hadice, těžší rozdělovač
Rozdíl oproti zásahu? Hlavně hmotnost. „Hadice jsou odlehčené, aby se dobře nesly,“ vysvětluje Tereza. „Naopak rozdělovač bývá těžší, aby držel na místě a při zapojování se ani o kousek nehnul.“
Klíčem k úspěchu jsou 3 věci:
- Vhodně upravené koncovky hadic
- Správně zvolené hadice
- Dobře padnoucí oblečení a boty (A s úsměvem dodává: „Běžet s pocitem, že vám padají elasťáky nebo lítá noha v tretrách, není nic moc.“)
Tipy na podzimní trénink: Základ je vrstvit!
Závodní sezóna sice končí v září, ale trénink síly a kondice jede dál, často venku. Jak se obléct do sychravého počasí? „Základem je vrstvení,“ radí Tereza. „Ve výbavě by nemělo chybět funkční triko, které odvede pot od těla. Přes něj v chladnějším počasí vestu, která nijak neomezuje rozsah pohybu rukou a v pořádné zimě lehkou větruodolnou bundu na ochranu před profouknutím.“ Nezapomeňte na běžecké legíny, nákrčník, čepici a rukavice. Citlivé a trénované ruce jsou pro hasičský sport základ.
Chcete začít? Překvapivě to není drahé!
„Myslím, že patříme mezi levnější sporty,“ říká Tereza. Roční příspěvek v SDH se pohybuje v průměru kolem 1 000 Kč a základní vybavení je většinou erární. Vlastní hadice si totiž pořizují jen ti největší fajnšmekři.
„Do začátku bude nejdražší asi obuv, ať už běžecké boty nebo tretry.“ Pokud byste chtěli vlastní profi náčiní na 100 m překážek, investice je kolem 15 000 Kč, ale to je jen pro opravdové nadšence.
Jak na to? „Jděte se podívat na závody,“radí Tereza. „Poznáte atmosféru, potkáte lidi a rovnou se můžete domluvit.“
