HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz KnihyNaHory.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Štafetové interview s běžeckým týmem Matky na útěku

Štafetové interview s běžeckým týmem Matky na útěku

Prostřednictvím štafetového interview představujeme běžecký tým Matky na útěku. Šest závodnic před nedávnem dokázalo zvítězit ve štafetovém závodu Run Berounka Run (9. října 2021) v kategorii ženské týmy.

Princip interview je jednoduchý a podobný předávání štafetového kolíku. Každá běžkyně z týmu Matky na útěku v chronologickém pořadí jednotlivých úseků běžecké štafety předá svůj „štafetový kolík“ (otázku) další běžkyni „na trati“. Podmínkou je, že otázka bude vždy jiná. A protože Monika Phillips byla startující (1. úsek 19.9 km, převýšení 372 m) a zároveň kapitánka týmu, dostává otázku jako první.

Moniko, jsi zkušená a opakovaně úspěšná závodnice v trail maratonech a ultramaratonech. Zajímá nás, jak jsi dokázala uplatnit svoje kapitánské kompetence během přípravy i v průběhu 130 km závodu Run Berounka Run. A řekla bys, že to byla důležitá a užitečná, nebo spíše formální role? 
Nápad běžet štafetový závod byl můj, takže jsem se automaticky ujala organizace. Jedná se pouze o jednodenní akci a tak kromě nutnosti rozdělení jednotlivých úseků není zapotřebí velké plánování. S Katkou, která běžela druhý úsek, jsme se rozhodly přespat blízko startu, zbytek týmu dorazil až druhý den. A když máte v týmu skvělé maminky, se kterými si rozumíte nejen běžecky ale i lidsky, není to kapitánství těžké zadání. Musím přiznat, že jsem mezi ženskými štafetami pomýšlela jen na první místo. Běžela jsem první úsek a v klidu jsem tak zbytek dne mohla holky povzbuzovat, vymýšlet taktiku a strategii, jak předběhnout týmy, o kterých jsem si mylně celou dobu myslela, že jsou to pouze ženské štafety. Možná to zbytečné stresování vedlo k tomu, že všechny holky v týmu ze sebe vydaly maximum. S velkým náskokem se nám podařilo zvítězit před druhým ženským týmem a krásně se umístit v celkovém pořadí.  

Popis trasy Újezd u Svatého Kříže – Darovanský Dvůr: první úsek 19.9 km, převýšení 372 m.
Start byl za tmy v Újezdu u Svatého Kříže. Je to jediný úsek, který se běží s čelovkou. Jedná se o trať s menším převýšením, terén je spíše vlnitý než kopcovitý, kopečky běhatelné. Náročnější je poslední kopec přibližně dva kilometry před druhou předávkou v Darovanském Dvoře. Trasa je vedena převážně po lesních cestách, asfalt okusíme jen na nutných přebězích silnic. Běžet první úsek sice znamená brzké vstávání, mráz a běh za tmy s čelovkou, ale má to i svá pozitiva v podobě nádherných výhledů za východu slunce. Ráno máte odběhnuto jako první a nemusíte být po zbytek dne ve stresu.

Monika Phillips předává štafetu Kateřině Tandlerové (2. úsek 19,6 km, převýšení 538 m)

Katko, jsi z našeho týmu jediná běžkyně ze severu Čech, kde jsou ideální podmínky na trénování v horách. Jak náročný ti přišel tvůj úsek v porovnání s běháním v Jizerkách?
Každodenní výhled z okna na kopce okolo Liberce ve mně vyvolává velkou chuť nazout tenisky a vyběhnout. Jsem vděčná, že bydlím v prostředí našich krásných Jizerských hor a mám možnost každý den strávit nějakou chvíli v lese. Právě díky tomu se při hledání závodů jako první zajímám o převýšení a typ trasy a až nakonec o vzdálenost. Moničina výzva k účasti na běžecké štafetě podél Berounky s vidinou krásného běžeckého terénu a s minimem asfaltu se nedala odmítnout. Můj úsek byl určitě rychlejší, než jsem zvyklá běhat po našich kopcích. Vedl z velké části krásným lesním terénem podél Berounky, který mi svojí členitostí připomínal pěšiny v Jizerkách. Co se týká náročnosti, i když jsem si to vlastně z počátku vůbec neuvědomovala, byl pro mě Run Berounka Run obtížný především samotným faktem, že se jedná o štafetový závod. Neběžíte jen sama za sebe, ale jste součástí  – v našem případě – dvanáctinohého organizmu. Víte, že se může cokoliv pokazit a vy nechcete být zrovna tím, kdo na trase zabloudí a ztratí týmu těžce vypocené minuty. Ale závěrečný dojem ze štafety? Naprosto jedinečný pocit sounáležitosti, kamarádství a podpory, který dodá vašemu závodění nový rozměr a motivuje do dalších výběhů a to nejen po jizerskohorských vrcholcích.

Popis trasy Darovanský Dvůr – Hřešihlavy: druhý úsek 19,6 km s převýšením 538 m.
Úsek vede téměř z celé části po červené turistické značce. Trasa je jedinečná především tím, že se startuje v ranních hodinách při rozbřesku slunce, což samo o sobě dodává závodníkům pozitivní energii. Vybíháme z golfového resortu v Darovanském Dvoře a po prvních pár set metrech opouštíme asfaltovou cestu vedoucí z městečka. Napojujeme se na polní a lesní cesty vedoucí podél Berounky. Jedná se o kombinaci krásných a technických výběhů i seběhů. V této části je cesta rozmanitá. Na trase musíme často překonávat kamenité úseky náročné na pozornost. Cestu zpestřují i popadané stromy. Poté, co oběhneme Žíkovskou oboru, mineme zříceninu hradu Libštejn a Havlovu skálu, vybíháme z lesa na silnici. Nyní následují přibližně tři kilometry po červené turistické značce vedoucí po místní asfaltce až do vesničky Busily. Zde už ale opět naběhneme na lesní cestu a po chvilce nás čeká úžasný, techničtější seběh zakončený záludným přeskokem přes Radnický potok u Rakolusk. Pomalu se blížíme k finální části úseku. Z posledních sil musíme zdolat náročné stoupání v přírodní rezervaci Třímanské skály, vyběhnout na silničku vedoucí do cílové vesničky Hřešihlavy a pak už jen za doprovodu fandících diváků předat štafetu dalšímu členu týmu.

Kateřině Tandlerové předává štafetu Magdě Novákové (3. úsek 22,3 km, převýšení 588 m)

Magdo, jsi zvyklá často běhat ultratrailové závody ve dvojici s Monikou, nyní jsi běžela v šestičlenném týmu. Jak se z Tvého pohledu liší štafetový běh šesti členek od závodů dvojic a jak se Ti běželo pod Monikou jako kapitánkou? Nemám vůbec problém cokoliv dělat sama nebo spolupracovat v týmu. Tak to mám v práci, ve sportu i v osobním životě. Ve dvojici s Monikou je samozřejmě vzrušení velké. Obě se před závody stresujeme, ale každá se se stresem vyrovnáváme zcela jiným způsobem. Já se snažím nedávat nic najevo a pomáhá mi systematická příprava na závod. Monika naopak vnitřní napětí maximálně ventiluje a hlavně má tendenci vše přehánět. Již předem mě ujišťuje, že tentokrát to určitě nezvládne, zjistí veškerou možnou konkurenci, naplánuje outfit, postará se nám o nabití čelovek, které se vybijí uprostřed noci, seznámí se s většinou závodníků a zajistí nám pár fotek. Naopak já se starám, aby nepřepálila začátek, aby měla dostatek vody, aby neprobíhala občerstvovačky bez posilnění, aby nezapomněla na hořčík a nebavila se po cestě s každým kolemjdoucím. Když to tak vidím, tak se vlastně skvěle doplňujeme a nedovedu si to bez ní představit. Při štafetovém běhu nás Monika nejdříve všechny hecovala sdílením jejích běžeckých časů na různé vzdálenosti a nedala nám jinou možnost než plnit její tréninkové výzvy, ať jsme byly unavené, zraněné, nemocné, na vše našla řešení. Celou dobu nás stresovala požadavkem na vítězství. První nebo nic.  Musím ale zároveň hned dodat, že v týmu vládla skvělá atmosféra, navzájem jsme se podporovaly, sedly jsme si lidsky i výkonnostně a hlavně jsme se také nakonec hodně nasmály. V této sestavě určitě jedeme dál, těším se na to!

Popis trasy Hřešihlavy – Hracholusky: třetí úsek 22,3 km s převýšením 588 m.
Trať začíná v Hřešihlavech na návsi. Po předávce proběhneme kolem pár domů na pole, následuje prudký seběh k Berounce a ještě než se stačíme rozdýchat, začne velmi strmé přibližně kilometrové stoupání. Probíháme vesničkami Chlum, Zvíkovec, Hradiště, Čilá. Zámek Zvíkovec, nebo pro mě podle názvu tak lákavý vodopád na Čůráčkách, nezahlédnu bohužel ani jedním okem. Zajímavý je také přeběh Berounky po mostu ve Skryjích. Další úsek je celý trailový a vede kolem Berounky. Před vběhnutím na předávku do Hracholusk jsem si ještě mákla při stoupání na Křiniště, kde na jednom kilometru nastoupáte 154 metrů. Rozhodně krásný kopec na budoucí trénink. Celkové převýšení se mi zdálo vyšší a hodinky mi dávají za pravdu. A pokud ne v číslech, tak pocitově rozhodně ano.

Magda Nováková předává štafetu Pavlíně Míčové (4. úsek 19.5 km, převýšení 541 m)

Pavlíno, vím, že se závodně specializuješ na disciplínu swimrun a úspěšně jsi absolvovala neoficiální mistrovství ČR Czech Swimrun Tour i zahraniční závody. Byl pro tebe pouze běhací závod zajímavý?
Jéje! Swimrun, který zmiňuješ, je vícestupňová soutěž, která v terénu a volné vodě zahrnuje více fází plavání a běhu. Například trať standard, která má obvykle celkovou délku okolo 24 kilometrů, má jedenáct běžeckých a deset plaveckých úseků. Jednotlivé úseky mají různou délku a v běhu se nejčastěji pohybují od jednoho kilometru po čtyři kilometry a v plavání od 100 metrů po 900 metrů. Z tohoto je zřejmé, že jakkoli je tato disciplína náročná, přesto při častém střídání prostředí jednou odpočívají ruce, podruhé nohy. No, a z toho vyplývá, že zdolání takřka dvacetikilometrového čistě běžeckého závodu se pro mě ukázalo až nečekaně obtížné. Při běhu jsem si často přála, abych už konečně mohla skočit do vody… Ovšem tím mi vlastně nahráváš na otázku pro Danu.  

Popis trasy Hracholusky – Nový Jáchymov: čtvrtý úsek 19,5 km s převýšením 541 m.
Čtvrtým úsekem se dostáváme do druhé části závodu. Většina běžců*kyň absolvuje trať v odpoledních hodinách, takže teplota podzimního vzduchu je ideální. Úsek se vyznačuje tím, že patří mezi nejkratší. Naopak profil trati má takřka nejvyšší převýšení. Trasa vede téměř z celé části lesním terénem po červené turistické značce a nabízí několik krásných výhledů do krajiny. Na rozcestníku Dlouhý hřeben se směr mění a dále běžíme po zelené značce. A po zelené se také dobíhá na pátou předávku v obci Nový Jáchymov. Po silnici tedy přebíháme pouze městem Roztoky.

Sledujte Matky na útěku na Instagramu i Facebooku

Pavlína Míčová předává štafetu Daně Hradecké (5. úsek 23,9 km, převýšení 379 m)

Dano, vím, že jsi naposledy závodila před dvěma lety. Vysvětli mi, jak se dokážeš mobilizovat k výbornému výkonu, když vlastně běžně běháš, z mého pohledu, bez motivace nebo spíše bez cíle, jakým jsou pro mě třeba hlavně závody. 
Je pravda, že mou motivací k běhu nejsou závody, ale každý samotný běh. Pro mě je běhání už více než 20 let příjemným odreagováním a prostředkem k získání nové energie a pozitivního naladění. Běhám pravidelně, stále s velkým nadšením a ráda. To vše u mě nejspíše vytváří pevný základ k dobrému výkonu. Když mi na začátku září nečekaně zavolala Magda, že 9. října poběžíme štafetu, trochu ve mně hrklo. Po několika letech nezávodění, umocněného dvěma měsíci prázdnin s dětmi, a to v relativně klidném sportovním režimu, jsem se na Berounku začala ihned připravovat systematicky. Při trénincích jsem se zaměřila na potřebnou vzdálenost, převýšení i rychlost. A když už jsem byla v tom rozjetém tréninkovém režimu, na závod jsem se začala opravdu těšit. Díky Berounce a skvělému týmu už asi další několikaleté závodní prostoje mít nebudu, už nyní máme s holkami na příští rok domluvených hned několik společných závodů.

Popis trasy Nový Jáchymov – Srbsko: pátý úsek 23,9 km s převýšením 379 m.
Celý úsek je nádherný a rozmanitý. Běžíme po lučních cestách, kde se kolem nás pasou koně a krávy. Probíháme skrz úzké lesní, někdy i lehce přehlédnutelné, cesty. Trať dále vede přes rozpadající se dřevěné lávky nad malými potoky nebo po mostě s nádherným výhledem na protékající Berounku. Nechyběl ani dlouhý stoupající kopec, kdy se těšíte, až bude konečně za vámi. Následuje strmý sešup, kde můžete získat na rychlosti. Nejkrásnější pro mě byl běh údolím Svatého Jana pod Skalou. Finální úsek mezi skálami jsem si moc užila.

Dana Hradecká předává štafetu Janě Hacmacové (6. úsek 21,8 km, převýšení 493 m)

Jano, hodně času v roce trávíš s rodinou na horách, kde upřednostňuješ boty běžkařské před těmi běžeckými. Zajímalo by mě, v čem je u tebe příprava na běžecké závody odlišná od těch běžkařských.  
Jsem ráda, že Tě běžky zaujaly. Sport byl pro mě zpočátku pouze jakýmsi povyražením a vyvětráním hlavy při mateřské a to bez jakýchkoli závodních ambicí. Sportovala jsem nesystematicky, když děti usnuly. Trénovala jsem vždy na krev, o vhodné stravě a protažení jsem nepřemýšlela. Závody přišly zprvu jako rodinný a sousedský hec. V Jizerkách, kde jsme trávili každý víkend, nešlo tradiční Jizerskou 50 přehlédnout. Společně se sousedy z Jizerek jsme utvořili běžkařský tým, přihlásili jsme se a otevřela se tak moje běžkařská kapitola naplno. Hned druhým závodem byl Boboloppet na 90 km, kdy jsem vlastně jen zaskakovala. Běháním jsem pak vyplňovala letní sezonu, kdy mi nejvíce vyhovoval poměr čas/míra sportování. Snad právě díky běžkám se mi v běhu začalo dařit. Věřím, že běžecké boty budou rovnocenným parťákem bot běžkařských. A jaká je vlastně moje příprava a motivace? U všech závodů, běžkařských i běžeckých, je mým největším motorem skvělá parta. A to se na Berounce vydařilo maximálně.  

Popis trasy Srbsko – Radotín (Říční lázně): šestý úsek 21,8 km s převýšením 493 m.
Monika těsně před mým startem zjistila, že tým Růže v trní není čistě ženský, a neohrožuje náš výsledek, jak jsme se obávaly. Mohla jsem tak vyrazit na poslední úsek bez strachu z konkurence. Čekaly mě tři dlouhé kopce a tři klesání většinou po červené značce. Výborně značená trasa mě po prvním kopci a klesání dovedla do těsné blízkosti Karlštejna, na druhém kopci jsem ještě vychutnávala široký výhled na Brdy z druhé strany Berounky a před třetím hupem jsem zřejmě únavou už ani nestihla zaregistrovat pozůstatky zříceniny Karlík. Závěrečných 3,5 km po rovině podél Berounky již trochu bolelo, ale když jsem před finišem uviděla nejprve Magdu a poté i ostatní holky, radostně jsme proběhly cílem všechny společně.

Run Berounka Run

– Třetí ročník týmového závodu pro běžce se konal 9. 10. 2021.
– Trasa závodu zavedla běžce a běžkyně do okolí Berounky na trase vedoucí z Plzně do Prahy.
– Maximální počet běžců a běžkyň v jednom týmu bylo šest.
– Štafety byly složené pouze z mužů, nebo žen, nebo byly smíšené.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: