Marek Rod

Ve svém posledním článku (Výdrž a vytrvalost: Co vám testy zamlčují?) jsem rozebíral problematiku vytrvalosti z pohledu aktuálních výzkumů. Ty nejspíš potvrzují, že máloco se vyrovná budování vytrvalosti pomocí velmi dlouhých běhů. Naštěstí ale existují pomocné alternativy pro ty, kdo nemají na mnohahodinové běhy čas nebo aktuální fyzičku. Dnes se podíváme na další z nich, a totiž back-to-back tréninky.

Čeká vás maraton a chcete se připravit důkladně? Současnost nám poskytuje takový přístup k informacím, že naši předkové by nevycházeli z úžasu. A nejde jenom o informace všeobecné, ale i data o nás samých. Dnes máte možnost zajít na testy laktátové křivky, VO2 max nebo jiné, na které by se o generaci dřív dostali jen elitní atleti. Dozvíte se tak při jakých tempech a tepech bude vaše tělo fungovat na kýžené úrovni intenzity a podle toho můžete zvolit závodní i tréninkovou strategii. Jenže co když tato čísla sama o sobě říkají jen velmi málo?

Pokud netrpíte sebemrskačstvím, mám pro vás dobrou zprávu. Když přijde řeč na klíčové typy tréninkových jednotek, každému se vybaví tempový běh, intervaly, dlouhý běh… Ale co kdybych vám řekl, že ten nejlehčí trénink ze všech je minimálně stejně důležitý? Řeč je o regeneračním běhu. Jak přesně zapadá do tréninku? Liší se nějak od “volného běhu” nebo “zbytečných kilometrů”?

Dnes už je čím dál běžnější, že i rekreační běžci sáhnou po službách běžeckých trenérů. Co člověk může a má očekávat jako benefity spolupráce s trenérem oproti samotréninku? A co by měl mít na zřeteli běžec, který se rozhodne trénovat sám, aby se vyhnul rizikům?