10. – 12.5.2018 se již tradičně na ostrově La Palma konal jeden z oblíbených závodů skyrunningu ze série Skyrunning World Series (SWS), Transvulcania. Česká výprava opět bodovala – Ondřej Fejfar 5. na vertikálním kilometru a 7. v půlmaratonu. Zuzka Krchová 3. na vertikálním kilometru a 6. na půlmaratonu. V ultra Zuzka Bartasová 10., Honza Mrázek 20., Honza Bartas 69. Zuzko, prvně moc gratulujeme k opětovnému třetímu místu na VK a 6. místu na půlmaratonu, je to skvělý výkon! Splnily se ti očekávání nebo jsi mířila ještě výš? Jaké jsou dojmy ve srovnání s loňským ročníkem? Určitě jsem spokojená. Ve skrytu duše jsem si přála obhájit 3. místo na vertikálu a na půlmaratonu se zkusit posunout na 3. místo (loni jsem byla 4. a to až po závěrečných stoupáních, tak mě to trochu mrzelo). Když jsem viděla, jaká je tu letos konkurence, tak jsem si na vertikál popravdě vůbec nevěřila a tak se nějak vnitřně smířila, že to nedopadne. O to více jsem byla v cíli šťastná, když si mě tam někdo fotil a já nechápala proč a dotyčný mi po té řekl, že protože jsem třetíJ. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale bylo to o fous, 4. za mnou byla asi o 5s. Na této trati mám problém, že se tak nějak nemůžu vymačknout do maxima, je to tu zvláštní, ale asi mi to sedne. Po vertikálu jsem si na půlmaratón dost věřila. Po pár kilometrech mi Laura s Christel utekly a já si běžela svoje, občas se míjela s Eli Rodriguez (ta běžela nakonec naprosto fantasticky a v cíli dokonce přesprintovala Christel), ale cítila jsem se opravdu dobře a třetí místo se mi nezdálo vůbec nereálné. Letos jsem si po první občerstvovačce vzala hůlky (velké díky svému příteli za pomoc a podporu při závodě) a ty mi opravdu pomohly, jinak se tu boříte do písku a každý krok je utrpení, vůbec nechápu, jak jsem to mohla minule dokončit bez nichJ. Nevím, co se zase stalo, ale v průběhu závěrečných stoupání mě zase postupně 3 holky dotáhly a předběhlyJ. Asi bych měla zkusit jinou taktiku a běžet na začátku prostě pomaleji, nevím. Oproti minulému roku se rozhodně cítím lépe, obě tratě jsem běžela o dost rychleji, takže jsem nadmíru spokojena. V rozhovoru na začátku roku si uvedla, že se na Transvulcanii určitě chceš vrátit, mimo jiné i proto, že loni jsi neměla tolik natrénované seběhy a běžela jsi bez hůlek. Běželo se letos s hůlkami líp? J Jak jsem psala, s hůlkami je to pro mě úplně jiná ligaJ. Seběh jsem si letos užila. Letos se sešla v ženské kategorii velká konkurence, na VK před tebou skončily jen Christel Dewalle a Laura Orgué, obě taktéž vynikající běžkyně a časy se oproti loňsku ještě zrychlily. Jak se ti běželo? Přišla ti konkurence tvrdší než loni? Konkurence byla určitě větší, ale běželo se mi opravdu dobře, jen jsem vůbec nevěděla, jak to rozběhnout, radši jsem začala opatrně, ale měla jsem trochu strach, aby to nebylo zase moc pomalé. Honza Bartas mě ale asi v půlce trati hezky podpořil, když jsem mu sdělila své obavy, že vůbec nevím, jak to běžím. Zavolal na mě, že Laura tu běžela pomalej, že jsem na tom lépe, to mě vzpružiloJ. Nechci šířit nějaké fámy, ale mám dojem, že zrovna Christel měla nedávno oplétačky s dopingem. Moc nevím, jak k tomu přistupovat. Pokud dopovala vědomně, tak její výkony neuznávám a jako konkurenci ji neberu. Na ostrově La Palma je přeci jenom hodně odlišné klima, jak zvládáš aklimatizaci? Potřebuješ zvláštní přípravu nebo to tělo zvládá dobře? No já tyhle věci moc neřeším. Co mě zde ale zaskočilo, že je tu letos docela chladno. Větší problém než klima a počasí byl spíše časový posun. Těsně před Transvulkanií jsem se totiž vrátila z MS v Towerrunningu, které bylo na Tajwanu (8 hodin posun). Doma jsem si jen přebalila věci (přidala hůlkyJ) přiletěla na La Palmu a druhý den běžela. Pojala jsem to ve stylu-na jet lag není časJ Tělo si ale řekne své, pořád jsem byla v pohodě, až po vertikálu jsem se cítila podivně unavená, trochu mě bolelo v krku (moc jsem tomu radši nevěnovala pozornost), po půlmaratonu to bylo ale horší, no nějaká virosa, tak to budu muset vyležet, trochu se zastavit, už bylo asi na časeJ. Na závěr se nejde nezeptat – chystáš se příští rok znovu? Tak ráda bych, je to tu krásné, pokud ano, tak bych běžela asi spíš maraton, nechat se zase předběhnout v písečných dunách už mě moc neláká, zkusila bych štěstí na jiné tratiJ.
